František VESELÝ II.
* 07. 12. 1943 - † 30. 10. 1950

 Symbol éry „zmrtvýchvstání” Slavie. Působil v ní jako skvělý křídelní útočník od roku 1954 (od mládeže) až do roku 1980 s dvouletou přestávkou vojenské služby (1963-64). Byl jednou z klíčových postav v mužstvu, které přes všechna protivenství vrátilo Slavii natrvalo do nejvyšší soutěže. Sám považoval památné utkání s Plzní, ve kterém se vrátila Slavia do ligy, za jeden z největších zážitků svého fotbalového života. Byl členem mužstva, které vybojovalo v Bělehradě v roce 1976 titul mistrů Evropy a velkou postavou legendárního zápasu v Marseille, kterým jsme postoupili v roce 1970 na MS do Mexika. Počet 404 ligových startů je dodneška nepřekonán. Byl nejen jedním z nejúspěšnějších, ale také nejvěrnějších slavistických fotbalistů poválečného období. Stejně jako Josef Bican a František Plánička patřil k legendám Slavie. Pocházel z pravověrné slavistické rodiny. Za Slavii hrával v padesátých letech jeho otec a jeho syn, také František, hrál ve Slavii v první polovině devadesátých let.

  V pátek ráno 30. října 2009 se zastavilo srdce jednoho z největších slávistů všech dob. Do fotbalového nebe odešel legendární útočník a mistr Evropy z roku 1976 František Veselý. Bylo mu pouhých šedesát pět let. František Veselý odehrál nejvíce zápasů ve slávistickém dresu v celé historii klubu. Nastoupil do 920 utkání, z nichž 404 bylo ligových, ve Slavii působil v letech 1965 - 1980. Po odchodu ze Slavie nastupoval v dresu Rapidu Vídeň.
  Jako první fotbalista se dotkl míče na novém stadionu v Edenu, když 7. května 2008 provedl v historické replice slávistického dresu slavnostní výkop prvního utkání proti Oxfordu. Nikdo jiný tehdy nepřipadal v úvahu...
  Celý svůj život prožíval s červenobílými barvami každý okamžik jejich fotbalových utkání, v hledišti nikdy nechyběl, jezdil i na utkání, která Slavia hrála venku. Po skončení aktivní kariéry v naší lize hrál v nejvyšší soutěži Rakouska. Často jsme jej mohli vidět při silvestrovských derby Slavie a Sparty, kde hrával dlouhou dobu s mnohem mladšími spoluhráči, které při svých sprintech většinou nechával daleko za sebou.

  Do Slavie přivedl Františka Veselého trenér Emil Seifert, se kterým později v Dukle Praha získal mistrovský titul. Potom se František vrátil do Slavie, se kterou bojoval o návrat do nejvyšší soutěže, což se nakonec podařilo. Po vítězném utkání s Plzní ho fanoušci nosili nad hlavami.
  Za reprezentaci nastoupil poprvé v roce 1965, nosil reprezentační dres dvanáct let až do roku 1977. V reprezentaci odehrál 34 utkání a vstřelil 3 branky. Účastnil se MS 1970 a vítězného ME 1976. Mezi jeho nejvydařenější zápasy patřilo utkání o postup na MS 1970 proti Maďarsku, kdy získal penaltu a sám vstřelil druhou branku. V roce 1976 získal v Bělehradě titul mistra Evropy, v semifinále proti Nizozemí odehrál parádní zápas, nahrál na jednu branku Nehodovi a druhou vstřelil sám.
  Ve Slavii nosil kapitánskou pásku a odehrál v ní nejvíce zápasů ze všech slávistů v historii. Vítězslav Houška v knize Věčná Slavia jeho hru charakterizoval takto: „Neustále mátl svým strážcům hlavu. Neběhával po jedné trati, fluktuoval z křídla na křídlo, centroval levou i pravou, pádil středem, kličkoval, rozehrával, přihrával, unikal, vnikal, pronikal, střílel. Byl nepostižitelný jako vlna v moři, byl nepolapitelný jako srna, byl nepotlačitelný jako myšlenka.”
  Ve Slavii vstřelil 250 gólů, z toho 61 ligových. Kariéru v sešívaném dresu uzavřel František Veselý až v neuvěřitelných 37 letech.