• Většinou při zahájení nového ročníku vycházíme z poznatků a závěrů té minulé
nebudeme dělat výjimku.
„Jsem toho názoru, že stanovili-li jsme si takové umístění zajišťující start v
některé hodnotné evropské soutěži a bylo-li toho dosaženo, je výsledek optimální a
odpovídá tomu čeho je toto mužstvo schopno. Vyplácí se náš systém mít kádr bez
velkých hvězd, ale s vysokým průměrem na domácí soutěže.”
• Loni snad až neuvěřitelně zasáhla do sestavy marodka. Vůbec pojem „základní
sestava“ byl iluzorní.
„V žádném případě to není nějaká omluva, ale šest našich hráčů muselo v uplynulém
ročníku podstoupit operaci. Jebavý, Dušan Herda, Stárek, Grospič, Biroš a Frydrych.
Více než tři týdny byli ze závodní činnosti vyřazeni i Lubas, Segmüller a Hotový. V
jiných mužstvech by to bylo jistě neřešitelné dilema pro trenéra, s kým vůbec hrát. O
to víc si cením morálních vlastností těch, co nastupovali, Podstatná oslabení jsme
zvládali opravdu vzorně a hráči za to zasluhují ocenění.“
• Vlastně celou jarní sezónu jsme navíc hráli pod značným psychickým tlakem
pronásledovatelů vedoucího celku tabulky. Slavia byla opravdu mužstvem, o kterém se
na jaře nejvíc hovořilo a psalo. Vyhrála venku nejvíc zápasů a přivezla z cizích
hřišť nejvíc bodů, doma to bylo podstatně horší.
„Ano, venku hrajeme nebojácně a tvoříme. Je to trend, od kterého se nehodláme
odchýlit, hrajeme otevřeně, a to se vyplácí. Prohrajeme-li, pak můžeme s čistým
svědomím říci, že soupeř byl prostě lepší. Pokud mohu mluvit k zápasům doma: Budeme-
li proměňovat víc než 50 % šancí, které si vypracujeme, budeme bez zasloužených
starostí o body „darované“ doma.“
• Hovoří se o tom, že kádr našeho mužstva má vysoký průměr.
„Je pravda, že hranice 30 let vypadá u nás snad až hrozivě, ale každé mužstvo je
nutné doplňovat velice citlivě a uvážlivě. Nelze zaspat čas a neočekávat generační
problém, to by bylo krátkozraké, ale není nic jednoduššího, než odepsat někoho
mávnutím ruky.”
• Není neznámá vaše zásada skladby hotových hráčů a mladých talentů. Podle toho bylo
asi doplněno i mužstvo v letním přestupním termínu.
„Bylo dobře, že dostali příležitost v kvalitní mezinárodní soutěži, kterou jsme
absolvovali se snahou o maximální úspěch. Že se to podařilo, těší o to víc. V
podstatě mohu říci, že se osvědčili na těch místech, pro která byli vybráni. Jsou to
hráči s odlišnými vlastnostmi i herním projevem. Jarolím je tvořivý a přemýšlivý typ.
Jeho vrozená technika a cit pro hru ho předurčují pro střední linii. Patlejch je
tvrdý a nebojácný. U nás musí hrát předního stopéra bez ohledu na to, co hrál ve svém
předešlém oddíle. Lauda je ofenzivní útočník, hraje nebojácně, tak jako většina hráčů
jeho věku. Čtvrtou posilou je Josef Jurkanin, dlouholetý hráč Sparty, který k nám
přestoupil z Teplic.”
• Právě o něm se mezi příznivci asi hovořilo nejvíc. V posledních sezónách ne zrovna
v nejlepších polohách. Myslím, že by nebylo dobré vtahovat i k nám všechno to, co se
kolem něho seběhlo a napovídalo. Svůj podíl na stavu a na tom, že to, co sliboval
talent, snad není, má on sám. Ale ti, kdo se na jeho výchově podíleli a pak mu
nedokázali pomoci, hráli později
roli soudce, ať hovoří dál. Vy pochopitelně
potřebujete, aby Josef Jurkanin hrál.
„Pochopitelně, a dobře hrál. Dostal nálepku „starší hráč". Je mu dvacet osm let a má
chuť dobře hrát. Je odhodlán prokázat kvality v kolektivu, který je na tom hráčsky
dobře. Já jsem mu otevřeně řekl, že fotbalem je nadán, jak se říká, „od boha" a
potřebuje být jedině fyzicky tak připraven, aby mohl hrát. Nebude hrát celé utkání,
až bude zdravotně a fyzicky na tom tak, aby mohl hrát tak, jak jeho jméno slibovalo
před lety. Stojí o to on sám, stojím o to já a byl bych rád, kdyby mu naše
slávistické ochozy pomohly. Až bude v plné herní pohodě, bude rozhodně pro naší hru
přínosem.”
• Naší cestu Interpohárem komentujeme na jiném místě, čeká nás Pohár UEFA a v něm
těžký soupeř Standard Lutych.
„Chceme se prosadit i mezinárodni a vítáme každý mezinárodní styk. Pohár přes léto
byl dobrou přípravou na pohár, který se v Evropě počítá. Přestože soupeř má zvučné
jméno a my jsme v posledních dvou startech proti Jeně a Akademiku neuspěli, nehodláme
složit zbraně a pokusíme se do třetice - postoupit.”
• Ať tak či onak, nejvíc se u nás doma počítá liga. Nějaké tipování by bylo zbytečné,
přesto však máte určité představy a cíle.
„Postavení v lize jsme si pracně budovali a bylo by neodpustitelné je nějakou
lehkomyslností ztratit. Víme, k čemu nás tradice Slavie zavazují, a chceme uspět.
Děláme všichni maximum pro to, aby se to podařilo beze zbytku.“
• Pohár je stále v ústraní. I u vás?
„Víte, vždycky chci dosáhnout co největšího úspěchu, ale od roku 1974, kdy jsme
vyhráli Český pohár a Československý prohráli ve finále až na penalty, jsme hráli jen
třikrát doma. Za čtyři sezóny! To je nedostatek v organizaci. Považuji losování, tak
jak dopadlo za poslední sezóny pro nás, mírně řečeno za nepříznivé. A v závěrečných
kolech by se vůbec mělo hrát dvoukolově, během týdne je na to vždycky čas a kalendář
by byl bohatší a kvalitnější.”
• Vím, že fanouškové by chtěli slyšet, kdy budete mistrem, a ještě více, že jím
budeme už letos. Jste znám svou otevřeností, ať ze schůzí oddílu kopané nebo jinde.
Co by chtěl trenér Jareš říci sám za sebe úplně na závěr tohoto rozhovoru?
„Chtěl bych poděkovat divákům za podporu. Ať už v domácím prostředí nebo venku.
Člověka to těší a zvedne mu to hlavu, když uslyší i na Slovensku Slavie do toho. Jen
mi někdy vadí ty předčasné projevy nevole a unáhlené soudy. Byl bych rád, tak jako
chci po hráčích, aby poctivě pracovali po celých devadesát minut, aby i obecenstvo
dalo po celý zápas znát jim, že hrají opravdu doma! Vždyť přeci všichni chceme
jediné, ať jsme na hřišti nebo za lajnou!”
To je pravda, jen si to asi málokdy uvědomujeme a přitom je jeden krásný pokřik,
který se už tolikrát osvědčil a tolik pomáhá. Dokonce už tady i zazněl: SLAVIE DO
TOHO!